Covidový rok Elišky, pracovnice dispečinku Securitas

14.10.2021

Práce v bezpečnostní agentuře bývá zlehčována jako jednoduchá, nekvalifikovaná a primárně mužská. Zaměstnanci Securitas, jako je Eliška Fridmanská, ovšem dávají podobným předsudkům na frak. Eliška pracuje jako operátorka dispečinku Securitas Operation Center (SOC) a v době, kdy pandemie covid-19 položila zdravotnický systém na lopatky, přidala ke své práci i dobrovolnou pomoc na covidovém oddělení mladoboleslavské nemocnice.

Zatímco v pracovní době zajišťuje Eliška Fridmanská profesionální dohled nad objekty připojenými do Securitas Operation Center, ve volném čase se věnuje Českému červenému kříži. Právě ten Elišce zprostředkoval možnost pomoci jako dobrovolnice na covidovém oddělení Klaudiánovy nemocnice v Mladé Boleslavi.

Rychlokurz a rovnou mezi pacienty

„Moje příprava na první směnu spočívala v osmihodinovém rychlokurzu moderního ošetřovatelství. V rámci něho jsem byla proškolena na práci s covidovými pacienty se zaměřením na nemocné na lůžku – hygienickou péči, podporu pohyblivosti, manipulaci s lůžkem, zásady podávání stravy a pitného režimu, prevenci proleženin a komunikaci s pacienty,“ popisuje Eliška Fridmanská začátky své cesty jako dobrovolnice.

Netřeba dodávat, že přibrat k náročné práci operátorky SOC ještě směny v nemocnici nebylo snadné. Práce na covidovém oddělení je náročná nejen fyzicky, ale také psychicky. „Každá moje směna přinášela jak radost, tak smutek. Byly dny, kdy jsem z nemocnice odcházela s pláčem. Každý odsloužený den psal jiný příběh, i když jedno měly společné – šlo o příběhy lidí zcela odkázaných na naši péči a pomoc, bez níž by sami boj s touhle zákeřnou nemocí nezvládli,“ pokračuje Eliška.

Náročná práce, která má smysl

„V průběhu času, který jsem strávila na covidovém oddělení, jsem měla možnost hledět smrti přímo do očí. V té chvíli jsem si uvědomila, jak důležité je, aby lidé tuhle nemoc brali opravdu vážně. Děkuji Českému červenému kříži za možnost zúčastnit se tohoto skvělého projektu pomoci druhým. Poznala jsem mnoho příběhů, bohužel někdy i smutných, ale také zažila nespočet děkovných pohledů a slov. Ujišťuje vás to v tom, že to, co děláte, má smysl.“

Málokdo dává hodnotám Securitas tak hmatatelnou podobu, jako právě Eliška. V Klaudiánově nemocnici její mise zdaleka neskončila. V současné době pokračuje prací v očkovacím centru, kde vykonává zdravotnický dozor, poskytuje psychologickou podporu pacientům či pracuje jako operátorka informační linky. V plánu má ještě kurz sanitáře, aby v případě potřeby mohla znovu vyrazit na pomoc nemocným. I když ve skrytu duše doufá, že už to nebude potřeba.